2851 Jak jsem to přežila

Pod číslem 2851 strávila tři roky v Osvětimi. Vzpomínky, příběhy, životy. Portrét ženy, která přežila.

Inscenace 2851 Jak jsem to prežila stojí na mrazivé výpovědi Kataríny Grünsteinové, která v roce 2005 našla sílu vrátit se na místo, ze kterého se na rozdíl od ní už nikdy nevrátilo více než milion lidí – především židů. Sílu stát se průvodkyní peklem na zemi jménem Auschwitz (Osvětim), v němž během druhé světové války přežila tři roky. Roky, o nichž nelze mluvit. Roky, o nichž nelze nemluvit, máme-li se z historie skutečně poučit.

Mezní zkušenost mladé dívky, jíž Katarína Grünsteinová tehdy byla, v podání Naďi Kovářové a v režii Dalibora Buše oslovuje zejména dnešní dospívající – generaci, která má zřejmě jako již poslední možnost setkat se s autentickými výpověďmi žijících pamětníků. Zároveň v nich nutně probouzí důležité otázky: Co se vlastně muselo stát, aby se člověk k člověku choval tak nelidsky? A pokud se to stalo jednou, může se to zopakovat? Jak tomu zabránit?

Inscenace je vytvořena na míru mladým divákům od žáků druhého stupně základních škol až po středoškoláky a nabízí jedinečnou možnost téměř fyzického zpřítomnění historie, na níž bychom neměli zapomínat. Přílohou k inscenaci je také program sloužící jako pracovní list pro následnou kontextualizaci divadelního zážitku.