Killbilly banjopunk ze Švédska aneb mud-country od tří švédských sester, které si říkají Baskery. Odchované na předměstí Stockholmu rockovým tátou, který je vypustil do světa jako morovou ránu na všechno alt: bluegrass, rockabilly, country nebo blues. Dokážete si představit, jak by znělo banjo v rukách Jimmyho Page? A bluegrass zahraný po půlnoci Black Rebel Motorcycle Club? Naháněla vám husí kůži děsivá strohost bezútěšné Cooderovy hudby k filmu Paris, Texas? Jsou vám po chuti do krve upřímné komentáře na svět balancující mezi nasládlou melancholií a syrovým zoufalstvím? Baskery k vašim službám.
Je jim něco přes třicet a koncertují odmalička: s otcem do roku 2006 jako Slaptones, pak už samy pod nynějším názvem: „Baskery je malá vesnice na severu země. Koluje v nás proto finská krev, jinými slovy hodně polárního šílenství, obav a alkoholismu, takže co se divíte." Drsně rockově řvou a ječí, dokážou ale i zněžnět a napětí udržují bez brnkání na ženskou strunu: „Nejsme žádná dívčí kapela ani klon Dixie Chicks.“ A proto se o nich ve Švédsku mluví jako o "killbilly, banjopunku nebo mud-country".