Hvězdy dnešní nezávislé scény jako Ariel Pink mu vděčí za mnohé: chicagský performer Bobby Conn se svými sedmi sólovými alby patří k nejinspirativnějším postavám, které se během posledních dvou desetiletí objevily. Vyšel z hard-coreové scény, od poloviny 90. let ale vydává sólová alba, které se do žánrových škatulek nacpat nedají. Vlivy glam rocku se volně mísí s originálním songwriterským stylem, prvky funky a soulu prostupují stand-up comedy momenty, to vše ale děláno s punkovými feelingem a smyslem pro provokaci. Už jen svým transgenderovým zjevem (zdůrazněným nepřehlédnutelným líčením) působí Bobby Conn na konvenčního posluchače znejišťujícím dojmem, jako jakási obskurní verze zapomenutého Bowieho alter-ega.