Organické spojení zakukleného klasikáře Brada Mehldaua s brněnskou filharmonií slibuje nevšední zážitek na průsečíku vesmírů jazzu a klasické hudby.
Americký pianista Brad Mehldau se propracoval k jedinečnému zvuku, jemuž se snaží přiblížit celá řada jazzových adeptů nejen mladší generace. „Mehldauovu hudbu miluju,“ řekl před pár lety pro časopis DownBeat slavný pianista Enrico Pieranunzi. „A nejsem zdaleka sám. V jeho hře je totiž něco lákavě tajemného. Brad Mehldau je jeden z mála hudebníků, jejichž hudba není obsažena v notách, jež hrají. Své posluchače oslovuje především tím, co je za nimi. Jako by za těmi notami byl celý neznámý svět, do kterého vás to táhne.“
Po vystoupení se svým triem a intenzivním sólovém recitálu vtáhne Mehldau do svého světa už potřetí i brněnské fanoušky. Tentokrát jej při tom obklopí brněnská filharmonie. Středobodem večera bude hudba Johanna Sebastiana Bacha, které Mehldau věnoval album After Bach. Na něm zní skladby proslulého německého barokního skladatele, přičemž po každé z nich následuje Mehldauova vlastní kompozice inspirovaná tím, co jí předcházelo. V případě Brada Mehldaua se rozhodně nejedná o nějaké rozmařilé a troufalé odskočení jazzmana do světa klasiky. To ostatně potvrzuje i jeho kolega, pianista Timo Andres, který říká: „V Mehldauově stylu vždy existovaly prvky, které připomínaly Bacha, zejména jeho hutně protkané hlasy – ale on se nesnaží Bacha napodobovat či se za něj dokonce převlékat. After Bach spíše zkoumá jejich společné základy jako klávesistů, improvizátorů a skladatelů, přičemž implicitní paralely činí explicitními.“ Dnes se často zapomíná, že Bach byl ve své době obdivován především za virtuozitu a komplexnost svých improvizací. Brad Mehldau tuto skutečnost připomíná vkusně a originálně.