Roku 1937 měla světovou premiéru kantáta Carmina Burana, jejíž fascinační efekt jí zajistil popularitu a stovky nahrávek těch nejlepších světových orchestrů a sborů. Její půdorys tvoří 25 básní ze 13. století, povětšinou v latině a staroněmčině, jež Carl Orff reinterpretoval v duchu strhujícího dramatismu moderní vokálně symfonické hudby.
Téhož roku vznikla další kantáta Kytice, jež ovšem nijak nesouvisí s Erbenovou sbírkou balad, nýbrž reflektuje pět českých a moravských lidových textů, které uzavírá do cyklu. Poslechově atraktivní a přístupná hudba Bohuslava Martinů zrcadlí prvky lidové české hudby, čímž se stává určitou protiváhou Orffovy kantáty, která podobnou metodou zpracovává prvky hudby středověké.