Erben: Sny

Usnul jsem opět. I byly stavěny cesty podivné, kteréž, jak jsem slyšel, vedly na Mníšek, a síla lidu rozličného druhu běžela cestou naproti. I vyjdu si také s H. a vidím na cestě té vždy asi tři kroky od sebe muže státi v kroji podivném a s dlouhými pruty v ruce, kteří jakási slova, jakoby heslo, jeden druhému velmi šer. – K. J. Erben

V představení Erben:Sny pokračují Handa Gote ve zkoumání evropské imaginativní tradice a lokálních inspiračních zdrojů. Vycházejí z krátkého textu K. J. Erbena, ve kterém popisuje své sny, a z některých dalších textů českého romantismu. Téměř nic z toho však v představení nezazní.

Jevištní zpracování je do jisté míry ovlivněno japonským tradičním divadlem Nó. Nikoli však jeho estetikou, ale mnohem spíše jeho filozofií, postupy a přístupy k řešení situace na jevišti: filozofie Nó slouží jako východisko k úvahám o zastavení (ma), stylizaci a zjednodušování. „Pohybující se sochy“, tak kdysi označil tento typ divadla malíř Paul Klee.

Erben: Sny se také inspiruje lidovým divadlem, folklorními tradicemi či vesnickým ochotnickým divadlem. Typické masopustní figury zde ožívají v neobvyklých souvislostech. Technologie jsou v představení redukovány na několik bazálních prvků: mikrofon, mechanický gramofon, jednoduchý projektor se skleněnými negativy. Podobně jako v předchozích představeních a především v zatím poslední inscenaci Mutus Liber (2015), klade i nyní skupina Handa Gote důraz na „rukodělnost“. Ruční práce je východisko, k němuž se autorská skupina opakovaně vrací a rozvíjí je. Vedle lidových inspirací nyní Handa Gote sahají také k surrealistické imaginaci filmů Alejandra Jodorowského.

Autorský tým: Švábová, Procházka, Smolík, Kropáček, Dörner, Hybler