Před nástupem digitální éry umělecké novoročenky ztělesňovaly způsob, jak své přátele, kolegy a blízké obdarovat uměním. Jejich rozesílání zpravidla fungovalo na principu směny. „Ty obdaruješ mě a já zase Tebe.“ Vánoce i Nový rok tak pro mnohé autory a přátele umění symbolicky začínaly v poštovní schránce. Výstavní intervence představuje „Péefka“ z období šedesátých až devadesátých let dvacátého století a funguje jako druh manuálu pro tvorbu vlastní umělecké novoročenky. Většina vystavených prací pochází z archivu Jiřího Valocha a také Jana Wojnara, jehož sbírku jemu doručených novoročenek věnovala Moravské galerii v Brně jeho manželka, paní Marie Wojnarová. Původ těchto novoročenek tak do jisté míry určuje jejich východisko v oblasti konceptuálního umění. Kromě prací od “celoročních“ a „celoživotních“ umělců, výstava obsahuje i díla autorů tzv. „svátečních“: neboli těch, pro které novorčenka představovala v podstatě jedinou motivaci k tvorbě, „jednou v roce na Vánoce.“ Je přitom pozoruhodné sledovat, jak se umělecké postupy běžně ztotožňované s novým uměním s velkou lehkostí uplatnily v tvorbě novoročnek těchto příležitostných autorů.
Je zřejmé, že novorčenky nebyly jen příkladem autorské tvorby, díky čemuž se dnes těší sběratelskému zájmu. Současně fungovaly jako celospolečenský fenomén a zároveň intimní prostor, v němž se demokraticky komunikovaly vize, sny, tužby, ale i dobové subverzivní a humorné komentáře.