Jiří Surůvka svou prací obohatil podobu českého umění druhé poloviny 90. let a v oblasti performance i jeho následný vývoj. Vstoupil na uměleckou scénu s jasnou hodnotovou orientací a z tohoto východiska začal nahlas a s nadsázkou pojmenovávat a rozkrývat skutečnosti, které jsou v rozporu s obecnou morálkou. Ve svých obrazech, objektech, fotografiích, digitálních obrazech, videích a performance provádí srozumitelnou, intelektuální manýry prostou, kritiku společnosti, která má, díky své jednoduchosti a humoru, šanci splnit svůj účel. Jiří Surůvka získal respekt rovněž díky svému přímému osobnímu nasazení, které Jana a Jiří Ševčíkovi popisují jako „jakýsi dada-body-art“.