Linky komiksu

Výstava v komparacích kresby a tištěných výsledků, v řadě odkazů (linků) poukáže na vzájemné inspirace a stylové projevy výrazných kreslířských osobností českého komiksu od jeho počátků v 19. století do současnosti.

Zásadní součástí komiksu je kresba. Kresba, která v sekvencích tvoří příběh, obrazové vyprávění. Komiksový autor je kreslíř – kreslíř figuralista, musí zvládnout udržet výrazný styl, atmosféru příběhu v obrazovém vyprávění v řadě za sebou jdoucích obrazových sekvencích. Jaké jsou a byly kresebné možnosti výrazného českého komiksu? Jak se umělci vzájemně inspirovali? A odpovídá publikovaný a populární výsledek komiksu jejich vlastnímu kresebnému dílu?

Linky komiksu zkoumají vlivy, trendy a propojení českých a světových autorů napříč dějinami komiksu od poloviny 19. století až po současnost. Termín „linka“ však neznamená jen pouhou kresebnou čáru, ale také kontinuální propojení jednotlivých autorů v čase a prostoru. Záměrem výstavy je prezentovat konkrétní (evidentní) příklady výtvarných vlivů – ať už přiznaných (např. forma citace, homage) či jinak doložitelných. Výstava bude sestávat celkem ze čtyř stěžejních „linek“ – linií vlivu, označovaných ve výstavě jako linka Saudkovská (linka 1), Ladovská (linka 2), „Rychlošípácká“ (linka 3) a Buschovsko-Tintinovská (linka 4). V rámci každé linky budou představení klíčoví autoři buď originální kresbou nebo tištěnými medii, konkrétními vydanými komiksy. V Saudkovské linii nebude chybět Jean Giraud (Mebius), Kája Saudek, Libor Páv, Jan Patrik Krásný, Karel Jerie, v lince Ladovské pak Josef Lada kresbami a Marek Čolek (Tin Can Forrest), v lince odkazující na fenomén Rychlých šípů a dobrodružných příběhů budou zastoupeni Fischer, Čermák, Konečný, Jiří Grus a Tomáš Staněk. Poslední linku – Buschovskou budou prezentovat litografované kresby Wilhelma Bushe, tištěná díla Benjamin Rabiera, Charlese Burnse, kresby a komiks Václava Šlajcha a Tomáše Motala. Součástí výstavy budou jednak originální komiksové listy, jednak ukázky z dobového tisku (prezentující konkrétní příklady propojení) či printy u digitálně tvořících současných autorů.

Cílem není prezentovat epigony velkých jmen, ale autory, kteří částečně přejatý vliv přetavili do vlastního osobitého projevu. Proto se například u Saudkových „následovníků“ neobjevují jména jako Dan Růžička nebo Štěpán Mareš, kteří prázdně asimilovali Saudkův styl bez dalšího přínosu.

Autorský tým je díky svému profesnímu zaměření schopný pokrýt ve vybraných příkladech jak současné, tak historické kresebné přístupy a tisky včetně zajištění zápůjček – institucionálních nebo od soukromých osob, kreslířů.