Marketa Lazarová

Jaroslav Boček označil filmovou Marketu Lazarovou za dílo, které stvořila Vláčilova barokně exaltovaná duše. „To není Giotto, ani Mistr lucemburského rodokmenu. To je Rubens. To je dech baroku… Komenský, také Jan Jesenius, také Pavel Stránský, to není jen podřízení se autoritám, to je i exaltovaná vzpoura proti nim. A právě prvky tohoto exaltovaného vzbouřenectví je Vláčilova ‚Marketa Lazarová‘ nabita.“ Marketa se podle Bočka objevila „jako zjevení, jako obrovitý balvan, který tu vyrostl a náhle pohnul nikoliv našimi měřítky filmovými a estetickými, ale naším uvažováním o životě a vnímáním života. Mnohé, co bylo před ním, jeví se menším, a mnohé, co bude po něm, bude se muset mnohem usilovněji dobírat hodnot opravdovosti. Neboť dílo […] lze jistě kritizovat z mnoha stran, ale až poté, kdy jsi konstatoval, že v poválečné evropské filmové kultuře vzniklo sotva pět šest snímků, jejichž hutnost můžeš porovnávat s jeho vnitřní specifickou vahou.“