Očitý svědek

Inscenace „Očitý svědek“ měla původně vznikat v zimních měsících letošního roku a na konci několikatýdenního zkoušení měl být projekt postavený na dokumentárních materiálech, který by se formálně inspiroval antickým divadlem. Tvůrce zajímala historická událost z roku 1945 a zároveň „očité svědectví“ – princip postavy, která přichází na jeviště, aby sdělila, co se stalo kdesi v zákulisí. Přesně tak, jak jsou konstruovaná antická dramata.

Nakonec se tvůrci rozhodli původní jevištní podobu opustit, ale na Očitého svědka resignovat nechtěli. Když s režisérem Jiřím Havelkou přemýšleli, kudy se vydat, aby nebloudili prošlapanými cestami překlápění divadla do filmu, nechali se inspirovat virtuálním prostředím, v němž se všichni hojně pohybují. Každodenní zírání do obrazovek a hodiny on-line debat připomněly policejní a soudní výslechy, které byly připravené pro jevištní verzi, a velkoryse rozšířili původní koncept o bezmála desítky hereček a herců na „monumentální“ několikagenerační výpověď o tom, co může přinést lidské zlo, ale i lhostejnost a strach; auoři ji chtějí uplést jako obrovskou současnou síť, v níž se může chytit skoro každý.

O co tehdy v červnu 1945 šlo? Jsou dochované bohaté materiály o takzvaném masakru na Švédských šancích, který se odehrál na Přerovsku po konci druhé světové války. Pozoru hodné na něm nejsou jen okolnosti masové vraždy, kdy se na jednom nádraží setkávají dva transporty: V jednom jedou Karpatští Němci, Maďaři a Slováci, kteří byli odsunuti během války do Sudet a teď se vracejí domů do Dobšiné, Kežmarku, Gelnice a dalších obcí. V tom druhém jedou příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru, pod vedením poručíka Karola Pazúra. Setkání skupin, z nichž někteří se osobně znali, vyústí v masovou vraždu 265 navrátilců, přičemž většinu tvořily ženy a děti. Na počátku stojí Pazúrův rozkaz „vypořádat se s esesáky“ – a svědkem (němým, v mnoha případech aktivním) se stává obec Lověšice a její obyvatelé. Další dramatickou okolností je pozdější vyšetřování zločinu a z něj dochovaná řada očitých svědectví a dalších dokumentů. Jsou známy Pazúrovy výpovědi, zprávy, žádosti o milost, ale také události i z pohledu tehdejšího starosty, obyvatel Lověšic, kteří se zúčastnili nařízeného kopání hromadného hrobu, ví se, kdo z nich vystřelil, je možné si přečíst, co prohlásili spolucestující z transportu i ti, kteří se pak s vojáky zase setkali doma na Slovensku.

Hlasy a tváře několika desítkám svědků propůjčili herečky a herci ND a také několik hostů, a ve Vzletu z nich bude vytvořeno otevřené hřiště pro všechny zvídavé diváky. Autoři nahráli autentická svědectví na kameru tak, že připomínají Skype nebo Zoom hovor a jejich mnohost, simultaneita a dokonalá rozporuplnost snad zájemce přiláká k počítači jako k možnosti moderní příběhové archeologie.

Starý příběh v dnešní vizualitě, oživlé „papíry“ – a stále stejně děsivé svědectví…