Petr Kotík je český hudební skladatel, dirigent a flétnista žijící v New Yorku. Petr Kotík je znám jako neúnavný propagátor evropské a americké avantgardy. Na začátku šedesátých let založil v Praze soubor nové hudby Musica Viva Pragensis. Po skandálním uvedení své skladby na festivalu Varšavský podzim v roce 1964 ho ale opustil. Během studií ve Vídni (jeho profesory byli například Hans Jelinek nebo Karl Schiske) se stýkal s významnými osobnostmi vídeňského prostředí. Patřil mezi ně legendární ředitel Universal Edition Alfred Schlee, skladatelé Kurt Schwertsik, Friedrich Cerha nebo Michael von Biel. V roce 1966 založil v Praze QUaX Ensemble. Úzce spolupracoval s Vladimírem Šrámkem, Janem Rychlíkem, Milanem Kostohryzem nebo Rudolfem Komorousem. Osobně poznal Luigiho Nona, Pierra Bouleze, Louise Andriessena nebo Frederica Rzewského. Mimořádný a zásadní vliv pak na Petra Kotíka měly hudba a myšlenky Johna Cage.
Po příjezdu do Spojených států úzce spolupracoval se skladateli Mortonem Feldmanem, La Monte Youngem nebo Christianem Wolffem. Už v roce 1970, v době stipendijního pobytu v Bufallu, založil Petr Kotík S.E.M. Ensemble, který byl pro účely legendárního koncertu v Carnegie Hall (Pocta Johnu Cageovi k jeho nedožitým osmdesátým narozeninám) rozšířen na The Orchestra of the S.E.M. Ensemble. Velmi podnětné pro Kotíkovu tvorbu bylo setkání s dílem Gertrudy Steinové či Buckminstera Fullera. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl navíc stále ve styku s evropskou scénou nové hudby, zajížděl do Prahy, kde aktivně podporoval osobnosti undergroundu.
V roce 2001 stál Petr Kotík u zrodu bienále Institut a Festivalu Ostravské dny, který umělecky vede a pravidelně tak spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava. V roce 2005 pro potřeby Ostravských dnů založil na české poměry jedinečný mezinárodní orchestr pro soudobou hudbu Ostravská banda. V New Yorku stále vede S.E.M. Ensemble a je ve středu pozornosti americké hudební veřejnosti.
Nejcharakterističtějším prvkem tvorby Petra Kotíka je autenticita uměleckého díla. Je znám svým nekompromisním a kritickým pohledem na českou hudební scénu, přesto – nebo právě proto – se pro ni stále naplno angažuje.