Petr Písařík (* 1968) je český umělec. 1989–1993 byl členem skupiny Pondělí (Milena Dopitová, Pavel Humhal, Petr Lysáček, Michal Nesázal, Petr Zubek). Vystavuje samostatně u nás i v zahraničí (poslední Spacemaker v Galerii Rudolfinum, 2018), účastnil se významných skupinových přehlídek umělců polistopadové éry (Ostrovy odporu/Mezi první a druhou moderností 1985-2012 v NGP, 2012, Resetting v GHMP, 2008, Akné v Galerii Rudolfinum, 2006).
Písaříkovy malby i trojrozměrné objekty vycházejí z určitého rozbití celku. Jedná se o proud neustálých tvarových i myšlenkových proměn, který je vlastní i populárním a masovým produktům. Z tohoto nestabilního dění může oko zachytit jen určité fragmenty, neúplná sdělení, na něž se napojují asociace a vzpomínky. Pohled klouže po povrchu věcí, zastavuje se občas u znakových struktur, zajímavých tvarů, nechává se oslnit záblesky. Písařík reflektoval často svět módy a designu, který ho oslovoval svými detaily (značky, loga). Nyní se věnuje spíš letmé impresi, která má vliv hlavně v oblasti světla a barev. Obojí však odpovídá tekuté povaze současných vizuálních zážitků. Pohled se sytí masmediálními obrazy a urbánní podívanou. Detaily tento proud analyzují, vedou skrz něj řezy. Impresivní chvění vnímá proměnlivou vizuální show jako záblesk okamžiku, náhlé oslnění. Písaříkovy objekty se vyznačují též nestabilní kompozicí, fragmentární a dočasnou povahou. Vnímáme v nich potenciální přítomnost rozpadu a možnou variabilitu. Autorova díla nemají žádný jednoznačný smysl. Destrukce významu je též jednou z jejich důležitých strategií. Jsou to jakési šperky prostoru, klamné a orientované pouze navenek.