Hrají: Sylvia Bataille, Georges D'Arnoux, Jane Marken, André Gabriello, Gabrielle Fontan, Jean Renoir, Georges Bataille, Jacques Becker, Henri Cartier-Bresson, Alain Renoir
Renoirova poetika se málokomu otevírá hned napoprvé, až na jednu výjimku. Tou je Výlet do přírody, hostina pro smysly všeho druhu (Renoir tu příznačně sám vystupuje ve vedlejší roli patrona zájezdního hostince) a jejich oslava. Film, který „si diváka obejme a divák na konci lituje jedině, že to celé trvalo necelých čtyřicet minut“. Krátkou délku filmu a jeho o deset let opožděnou premiéru zavinily finanční problémy, ale vynucená stručnost jenom podtrhla základní téma: pomíjivost štěstí a přírodního i lidského léta. Jacques Becker, který bděl nad konečným sestřihem, byl po mnohaleté práci po Mistrově boku zárukou věrnosti původním intencím, takže vznikl film, jehož zastánci přísahají, že v něm „nechybí ani minuta“. Pro historiky v sobě skrývá Výlet do přírody určité riziko, protože názvem, syžetem i některými motivy (scéna na houpačce v duchu obrazů Augusta Renoira – a před ním již Fragonarda) svádí k automatickému chápaní Jeana Renoira jako filmového impresionisty, jdoucího v otcových stopách. Pro pochopení Renoirova celkového díla je toto srovnání spíše ošidné, opojení impresionistickým „plynutím“ není samo o sobě zárukou pro pochopení více „pozemského“ kouzla Zločinu pana Langa nebo Toniho… Adaptace Maupassantova Výletu do přírody není ani evokací literatury, ani malířství, ale filmem, proti němuž se ukázal čas jako naprosto bezmocný.